Vítejte na stránkách věnovaných hanychovskému kostelu a projektu „Regenerace a revitalizace kostela sv. Bonifáce v Liberci a rozšíření možností jeho využití“ spolufinancovanému Evropskou unií



Líbí se Vám historie v kostela sv. Bonifáce? Dejte o ní vědět i svým známým!

Historie kostela z kronik

Když 26. května 1896 dostali místní obyvatelé povolení k postavení kostela na území Hanychova, trvalo přesně měsíc, než se jim podařilo založit Spolek pro postavení kostela (později přejmenován na Chrámový spolek), který původně čítal 34 členů, v hotelu Zur Walhalla. Díky štědrým darům se z původního vkladu 1.800 zlatých do konce roku rozrostl stav stavebního fondu na  3.800 zlatých, po třech letech až k 11.000 korunám.

V roce 1907, kdy stav konta spolku vzrostl na 20.000 K,  rada rozhodla o koupi pozemku pro kostel. Výměra pozemku pořízeného od vdovy Gahlerové činila přibližně 1.000 m2 a jeho cena i s úroky dosahovala 5.000 K. Již v této době spolek rozvíjel propagační činnost díky své pobočce v Praze, dále umístěním pokladnic pro dary dobrodinců na Ještědu a v restauraci Krásná vyhlídka a prodejem ovoce ze zakoupeného pozemku.

Cena projektu se odhadovala na 85.000K, proto bylo potřeba posílit spolupráci s ostatními spolky a  případnými dárci. Stavební plány pro kostel byly vypracovány roku 1910 stavitelem Möllerem z Varnsdorfu. Místní hrabě Franz Clam-Gallas věnoval na stavbu kostela značný finanční obnos a přislíbil dřevo ze svých lesů. Byly také vytisknuty pohlednice, které měly podpořit příliv peněz do rozpočtu. Na konci roku 1913 byla sepsána předvaha, dle níž se po poskytnutí dotací od pražského spolku Bonifác, církevního fondu a centrálního stavebního spolku odhadoval majetek Spolku pro postavení kostela na 89.500 K.

V roce 1914 bylo radou jednohlasně přijato jméno patrona kostela, sv. Bonifáce. Vzhledem k vypuknutí světové války bylo diskutováno o smysluplnosti zahájení stavby, nakonec ale dne 9. října 1914 byla stavba zadána staviteli Stefanu Arnoldovi z Dolního Hanychova jako nouzová a  24. května 1915 byl položen základní kámen a na budoucím místě hlavního oltáře byl postaven provizorně oltář z Rochlic.Válečné období stavbu znatelně zdržovalo, a z původního stavebního plánu se v průběhu stavby upouštělo, zejména z důvodu nedostatku materiálu. Například místo mědi se použilo pozinkování, na střeše pak dostupnější břidlice. Původně plánované podsvícení hodin bylo kvůli energetické náročnosti rovněž zamítnuto. Rovněž chyběla pracovní síla při stavbě kostela.

Ještě před otevřením kostela se musely nainstalovat dva zvony, a  k vysvěcení nového kostela litoměřickým biskupem dr. Josefem Grossem došlo až 14. záři 1919. Kostel neměl doposud varhany, a tak bylo zajištěno alespoň harmonium. I po vysvěcení zůstávalo v interiéru kostela mnoho práce. Náklady na stavbu, které byly spláceny až do r. 1930, si nakonec vyžádaly částky 191.802,64 Kčs.

Po roce 1948 připadl kostel liberecké farnosti, a mše se zde konaly jen sporadicky. V osmdesátých letech se dokonce uvažovalo o jeho zboření, k čemuž naštěstí nedošlo. Po revoluci roku 1989 se o kostel začal starat řád františkánů. V 90. letech byl několikrát vykraden, a roku 1998 byl zapsán do seznamu památek chráněných státem. V současnosti patří kostel do rochlické farnosti.


Zdroje:

Chronik des christkatolischen Kirchenbauvereines 1896-1914

Chronik des christkatolischen Kirchenbauvereines 1914-1928

Překlad:

Kateřina Machová